Nový občanský zákoník (NOZ) přináší řadu změn v oblasti náhrady nemajetkové újmy. Za nemajetkovou újmu je v obecném pojetí možné považovat jakoukoli újmu, která pro poškozeného neznamená přímou ztrátu na majetku.
Základním východiskem NOZ je povinnost nahradit újmu způsobenou škůdcem zaviněně, tento úmysl je nezbytný dokázat. Škůdce se může vyhnout náhrad škody, pokud dokáže, že škodu nezavinil. NOZ stále vychází z koncepce, že se v zásadě hradí primárně majetková újma, zatímco nemajetková újma jen v případech zvlášť stanovených. Případy, kdy poškozenému vznikne právo na náhradu nemajetkové újmy, jsou pojaty dosti široce. Podle ustanovení § 2956 ukládá povinnost škůdci nahradit jako nemajetkovou újmu vždy i způsobené duševní útrapy, tedy náhrada za vytrpěnou bolest zahrnuje jak fyzické, tak i duševní útrapy, způsobené škodou na zdraví postiženého. Doposud bylo nezbytné nemajetkovou újmu žalovat samostatně v rámci sporu na ochranu osobnosti u krajských soudů. NOZ přináší možnost spojení žaloby na náhradu škody a nemajetkové újmy, což odstraní duplicitu dokazování a předpokládanou novelou občanského soudního řádu bude v působnosti okresních soudů.
Nově je též výslovně ustanoveno, že náhradu nemajetkové újmy mohou za určitých okolností požadovat nejenom přímo dotčené osoby, ale i osoby, které újmu důvodně pociťují jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit (§ 2971). Oprávněným požadovat náhradu nemajetkové újmy je
každý, kdo důvodně pociťuje způsobenou nemajetkovou újmu jako osobní neštěstí. Pro stanovení
odškodnění se upouští od rozhodování podle tabulek a ruší se horní limit. Soudy budou mít v budoucnu více volnosti při uvažování o konkrétních okolnostech jednotlivých případů, což na druhou stranu může vést k průtahům v rozhodování.
13.9.2013